Pokračování

*Pocítí dotek jeho dlaně na své, ale nevyloží si to jako gesto k zastavení. Zvláště když se Andreas pohodlněji zapře do zadní opěrky sedadla. Přesune svoje rty k jeho krku, aby ho zabavil, než se mu podaří rozepnout alespoň prvních pár knoflíků. Lícem se otře o hranu Andreasovi čelisti a ten pocit doteku je nezaměnitelný se ženou. I kdyby byl sebelíp oholený, drsnost tváře je při takovém otření znatelná.* Zkus dýchat, bude to pak lepší… *Poradí mu pobaveně, když se zdá, že Andreas dýchat zapomněl a lemuje v krátkých jemných polibcích jeho krční tepnu směrem k límci košile u které se pokouší rozepnout další dva knoflíky.*

*Ted citi zrejme jeho sampon na vlasy, ktere ho navic jemne simraji po tvari. Po tele mu projizdi jemny mraz, ktery citi az v koneccich prstu u nohou. Uz dlouho nemel zadny takovy fyzicky kontakt. S nikym. Znovu k nemu dolehne jeho hlas.* Ja dycham, *dostane ze sebe tise.* Ted si ze me...delas legraci, vydechne a stale ho pri tom drzi za dlan, ktera si ale stejne dela evidentne co chce.*